Ortodoncická anamnéza jako potenciální rizikový faktor temporomandibulární dys-funkce: deskriptivně-analytická pilotní studie

Abstrakt

Temporomandibulární dysfunkce představuje heterogenní skupinu poruch s multifaktoriální etiologií zahrnující biomechanické, svalové, psychosociální a neurofyziologické faktory. Souvislost mezi
ortodontickou anamnézou a rozvojem temporomandibulární dysfunkce zůstává nejasná. Zatímco některé metaanalýzy uvádějí mírně zvýšené riziko po ortodontické léčbě, jiné rozsáhlé studie tento vztah nepotvrzují. Individuální predispozice a malokluze hrají silnější roli než samotná ortodontická léčba.

Skupina: Studie zahrnovala 28 pacientů ve věku 18–68 let s diagnózou bolesti temporomandibulárního kloubu. Sedmnáct účastníků (60,7 %) uvedlo předchozí ortodontickou léčbu.

Metody: Pacienti byli rozděleni podle ortodontické anamnézy. Primárním výsledkem byla intenzita bolesti temporomandibulárního kloubu měřená pomocí VAS škály (0–10). Normalita rozdělení byla hodnocena pomocí Shapiro-Wilkova testu, kontroly histogramu a porovnání průměrných a mediánových hodnot. Vzhledem k nenormálnímu rozdělení byly použity neparametrické testy (Mann-Whitneyho U a chí-kvadrát test). Statistická významnost byla stanovena na p < 0,05.

Výsledky: Pacienti s ortodontickou anamnézou vykazovali medián skóre VAS 5 (IQR 5–6), průměr 5,35, zatímco pacienti bez ortodontické anamnézy vykazovali medián 6 (IQR 5–6), průměr 5,55. Rozdíl nebyl statisticky významný (p > 0,05). Bolesti hlavy nahlásilo 76,5 % pacientů s ortodontickou anamnézou a 81,8 % pacientů bez ní, bez statisticky významného rozdílu.

Závěry: Ortodontická anamnéza nebyla v této kohortě s temporomandibulárními poruchami spojena se zvýšenou intenzitou bolestí ani vyšší prevalencí bolestí hlavy. Zjištění podporují multifaktoriální chápání temporomandibulárních poruch a naznačují, že ortodontická léčba pravděpodobně nepředstavuje primární rizikový faktor.